Eva Longoria

Eva Longoria vyrůstala na texaském ranči. Pak odešla do Los Angeles, kde začala hrát, a stala se z ní velká holka.

Právě díky ní můžeme teď  i my muži sledovat bez úhony seriál Zoufalé manželky na Primě. Eva se tam totiž často svléká, chodí po domě v prádle a nahá se noří do vany.

Asi už od dětství jsi chtěla být herečkou, že?

Ani ne. K filmu jsem neměla žádný výrazný vztah. Na televizi jsme doma měli jenom tři kanály, a na těch nic moc nedávali. První film, který jsem viděla, byl Rambo. Válka a střílení do lidí – to nebylo nic pro mě. Když jsem vyrůstala, tak mě filmy opravdu nijak nenadchly.

Proč ses tedy rozhodla do toho cirkusu naskočit?

Vyhrála jsem soutěž krásy v Texasu a za odměnu jsem jela do Los Angeles na talentové zkoušky. Mě to tam děsně bavilo, a tak jsem zůstala. Bylo to, jako bych tam prostě patřila. Byla jsem bez peněz, bez auta, bez přátel a neměla jsem kde bydlet. No a tak jsem se musela ohánět. Pobaví mě, když se říká, že jsem se proslavila přes noc. Já na tom ale makala deset let.

Čím je tvůj rodný Texas zvláštní?

Je to úplně jiná země. Jsme jediný americký stát, který vyvěšuje svou vlajku stejně vysoko jako vlajku Spojených států. V Texasu ještě existuje rytířství. Chlap je tady chlap a ženská ženská. Taky si tady můžete u sousedů půjčit cukr. A když se vám rozbije auto, tak vám přijde deset lidí pomoct.

Jde ovšem o to, jak, že… A co bys řekla o Los Angeles?

V L.A. je každý krásný, ale je to jenom povrch. Každý se spoléhá na svůj zevnějšek a myslí si, že nic jiného dělat nemusí.

Myslíš si, že si jednou necháš udělat plastiku?

Ne. Nemám nic proti lidem, kteří na plastiky chodí, ale děsím se jehel. Viděla jsem takovou operaci na Discovery Channel. Strašný! To skřípání dláta! Skoro jsem omdlela. Zatím mi úplně stačí vaječné omelety, cvičení a oční krém.

Je to těžké, být slavný?

S přítelem Tonym (Parkerem) bydlíme v San Antoniu (v Texasu – pozn. red.) a žijeme tam úplně normálně.  Pak ale přijedu do L.A., a za dvě sekundy už mě pronásleduje čtyřicet aut a v bulváru se píše, že jsem se zabila v autě, i když jsem ve skutečnosti lehce do někoho ťukla. Hlad po drbech a fámách se úplně vymknul jakékoli kontrole. A nikdo nechce slyšet, jak si celebrita na něco stěžuje. To vás pak hned setřou. „No ty chudinko!” řeknou si.

Proč jsou lidi tak posedlí celebritami?

Je to takové ukájení pohledem na druhé. Ale naštěstí to zvládám.

Nepůsobíš úplně jako drsná feministka…

To ne, já ráda vypadám a chovám se žensky. Ráda nakupuju a oblékám se a mám ráda vysoké podpatky a šperky. Baví mě být sexy a cítit se sexy.

V seriálu Zoufalé manželky nosíš fantastické prádlo. Baví tě pobíhat na scéně v kalhotkách?

Je to o nervy! Pořád se ptám: „Teď točíte shora, nebo odkud? Kde je zase ta kamera?” Vůbec jsem si neuvědomila, jaká kvanta prádla tam na sebe budu brát a kolik času strávím ve vaně. Dokonce jsem už režisérovi řekla: „Mohl bys mě, prosím, přestat máčet ve vaně?”

Fakt? Ale nám se to líbí!

Jenže točit to je dost nepříjemný. Jsem tam nahá, oni vyrobí pěnu a nanesou mi mejkap. Ten se pak rozpustí ve vodě a já musím celý den trčet v té hnědé břečce. Někdy se točily všechny vanové scény v jednom dni, a tak za mnou chodil do vany jeden chlap za druhým!

Tebe už snad nebaví hrát sexy ženy?

Ale jo, budu hrát sexy ženy, jak dlouho to půjde. Ženy mají v tomhle oboru svou lhůtu trvanlivosti. Když uplyne, tak už to nejde.

Cvičíš nějak na polonahé scény v Zoufalých manželkách?

Jo, trochu. Ale asi po měsíci tréninku jsem si už nemusela dělat starosti. Navíc toho prádlo pořád ještě dost zakrývá. Když jsem ale nahá…

Prý se také v jednom dílu pereš v kostele s jeptiškou?

Ano, v druhé sezóně. Ze začátku mi to připadalo jako legrace, ale pak jsem se začala bát. Mám mexický původ, jsem katolička a došlo mi, že to Latinoameričany hodně urazí, když mě uvidí, jak kopu jeptišku do zadku v kostele před oltářem.

Zoufalé manželky jsou teď celosvětovým fenoménem. Co říkáš na to, že jsi populární i v zemích jako Indie nebo Čína?

To mě docela překvapilo. Mají dost přísné televizní předpisy a říkala jsem si, že požadavky Číňanů nikdy nemůžeme splnit… zejména moje postava v seriálu. Ale asi to můžou v Číně vysílat i beze mě.

To tě jako vystřihnou?

Asi jo. Cenzurují i internet, takže něco změní i v seriálu. A nejde jenom o nahotu. Řekla bych, že jim bude vadit i ten rozvod, cizoložství...

V Indii existuje webová stránka věnovaná seriálu a na ní je článek o tvých erotických hračkách…

Poboha, to snad ne! Já jsem akorát napsala článek do ženského časopisu a zmínila tam, jak je pro ženu důležité být v kontaktu se svou sexuální stránkou. A že erotické hračky jsou velice moderní. A najednou mi jich začaly chodit hromady, asi padesát krabic!

Příjemné! Co jsi s nimi provedla?

Rozdala jsem je kamarádkám. Je to skvělý dárek, protože spousta žen se stydí takovou věc si sama koupit.

To my se tedy nestydíme. Díky za rozhovor.